Román je napsán ve formě pamětí Maxima Kammerera, postavy z předcházejících dílů trilogie, kterému je již osmdesát devět let. Jde o vzpomínky na roky 2195–99, kdy spolupracoval s Toivem Glumovem, synem historičky Maji Glumovové a neznámého otce. Kammerer je v té době náčelníkem organizace Komkon-2, jejímž cílem je zajistit bezpečnost lidské civilizace na Zemi. Funkci převzal po odchodu předcházejícího náčelníka Rudolfa Sikorského po událostech vylíčených v románu Brouk v mraveništi.
Kammerer je přesvědčen, že tajemná supercivilizace Poutníků provádí na lidstvu progresorství. Rozhodne se proto vypracovat co nejpravděpodobnější model progresorské činnosti Poutníků v soustavě pozemského lidstva. Získá souhlas od svého bezprostředního nadřízeného Michaila Sidorova a ustanoví pracovní skupinu.
Všechny materiály, které skupina sežene, zašle Kammerer známému historikovi vědy a proslulému polyhistorovi Isaacu Brombergovi, který ve svém memorandu vyjádří svůj názor na činnost Poutníků. Ti podle něho nechtějí konat pozemšťanům zlo, ale dobro konají tak, jak ho chápou oni. Lidstvo je pro ně vhodným objektem proto, že ze tří civilizací (Lidé, Leoniďané a Tagořané), které se považují za úspěšné a zdárné, se jen lidstvo může zmýlit ve volbě správného směru vývoje, neboť lidská civilizace je neustále v pohybu (Leoniďané svůj vývoj zastavili na stupni harmonie s přírodou, Tagořané soustřeďují tři čtvrtiny veškerých existujících kapacit na předcházení škodlivým důsledků, které mohou vyplynout ze zásadního objevu, nového vynálezu, netradiční technologie atp.). Na základě dalšího rozboru dochází Bomberg k přesvědčení, že cílem Poutníků je vyhledávání, vyčleňování, příprava k přivtělení a nakonec vstřebání lidských jedinců, kteří už k něčemu takovému dozráli. Protože pro takovou proměnu není vhodný každý příslušník druhu homo sapiens, bude lidstvo rozděleno na dvě nestejné části podle parametrů, které neznáme, přičemž ta menší část rychle předstihne tu větší. Toto vše se stane z vůle supercivilizace lidstvu po všech stránkách cizí. Za týden po sepsání tohoto memoranda Bromberg náhle umírá, žádné podezřelé okolnosti však nebyly zjištěny.
